If you do what you always did, you will get what you always got

8. january 2012 at 18:56 | Carol |  My life
Je až neuvěřitelný ja víkendy rychle utikaj. A nejen víkendy. Zimní prázdniny mě minuly a mě za chvíli čeká maturita, muturiťák a vysoká škola... Sice sem po střední chtěla nejdřív někam vycestovat, ale když se na to podívam teď, docela mě děsí představa, že touhle dobou bych byla příští rok sama někde hodně daleko. I když na druhou stranu je to docela pěkná představa. Ale ne, nejdřív alespoň menší titul a pak teprve útěk co nejdál odtud.

Čim dál tim víc pohrdam lidma z naší třídy. Neřikam že všema, ale pořád jich přibejvá. Ty jejich starosti... Řešej pořád věci, na kterejch vůbec nezáleží. Navíc se teď furk hádaj kvůli maturáku. Nejsem ten typ, co se do těhle věcí zapojuje, protože je mi to dost jedno, ale i když projevim nějakej pokus o vlastní názor, buď nesouhlasej nebo mě ignorujou. Ale už se o to nestaram, jedniný na co se teď musim soutředit je matura a za půl roku už ty lidi v životě neuvidim, jupííí.

Další věc, která mi občas vrtá hlavou je, proč jsou všichni posedlý hledánim nějakýho vztahu? K čemu to je? Sama jich mám pár za sebou, ale nikdy mi to nepřineslo nic moc skvělýho. Nakonec to stejně vždycky skončí špatně, pokud si teda tu osobu nevezmete, nevydržíte s ní až do smrti a na smrtelnym lůžku pak budete litovat, že jste si dostatečně neužili svobody a nemohli jste být na 100% tím, kým ste být chtěli, protože jste se pořád museli omezovat jak by se vaše jednání líbilo vaší drahé polovičce. Přijde mi, že v momentě, když si někdo někoho najde, změní ho to. A ve většině případů s kterýma jsem se setkala se lidi změněj k horšímu. Ne že by byli zlí, jen mi přijdou nudný. A když s nima mluvíte, jakoby jste mluvili ještě s někým druhým, kdo žije v jejich hlavě. Neřikam, že je to tak ve všech případech, ale občas mi to tak přijde. Každej je posedlej hledánim své druhé polovičky, ačkoli se narodil jako jedinec. Zvláštní. Tim samozřejmě nechci naznačovat, že jsem nějakej asexuální podivín! Jenom si myslim, že by se měl člověk nejdřív naučit žít sám se sebou.

Nějak jsem se dneska rozepsala, takže už končim. xoxo



Nakonec stejně neni nad platonický lásky :D <3
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Wendy | Web | 8. january 2012 at 19:22 | React

S tim, co píšeš o vztazích uplně souhlasim... Vždycky jsem se na to dívala stejně a vlastně pořád dívám. Lidi jsou často uplně jiný když jsou sami a když jsou ve vztahu. Ale i když jsem na vztahy nikdy nějak extra nebyla, teď jsem zadaná už pár měsíců a jsem šťastná, mimo jiný taky proto, že mám pocit, že i přes ten vztah jsem pořád stejná. Fakt z toho mám hroznou radost :D.
Lidi ze třídy jsem si oblíbila až po pěti letech :D. Smutný je, že teď už mi s nima zbejvá jen rok a půl , dřív bych byla šťastná, že už je to jen tak málo.

2 Dem | Web | 9. january 2012 at 10:57 | React

Vypisuj se klidně častějc :)
Mě se zdá, že čim míň času se ve třídě budem scházet, tim víc se máme tak nějak rádi :D Ironie prostě. Na maturák nic nestíháme, za měsíc ho máme a ještě nemáme maturitní video.
Ach ty vztahy no. Já taky nevím, proč všichni mermomocí musí s někým "chodit" (nesnášim to slovo)A pak když se ptají mě, proč nikoho nemám, to bych vraždila.

3 Christina | Web | 9. january 2012 at 19:14 | React

Děkuju :).Docela článek na zamyšlenou.Já jsme zase na základce byla ten typ co věci organizovala pak sme akorát za to dostala na hubu a na střední už na to nějak kašlu není čas na dělání věcí navíc. Jinak ti držím palce s maturitou. Na jakou chceš jít vysokou? Jinak s těma Láskama s tím omezováním je to někdy pravda, ale tak když to někdo tak chce tak ať to tak má, já sovjí druhou polovičku mám a jsem spokojená, je na každém jak chce strávit život :). Jinak sice opožděně, ale hodně štěstíčka do nového roku :)

4 Luczynka | Web | 10. january 2012 at 19:23 | React

Panejo... To co píšeš o vztazích, souhlasím s tebou. Je sice pravda, že jsem  už dva a půl roku zadaná a zamilovaná, ale ...nevím, jestli jsi četla můj blog už dřív(cca před 2 měsícema), ale to vztahový omezení mi najednou začalo strašně vadit a já začala pociťovat touhu po svobodě. Užít si život, udělat nějakej úlet, kraviny, na nikoho se nevázat. Dát si na chvíli pokoj od neustálýho "věznění v kleci", když to tak řeknu.
Je pravda, že když se bavím se zadaným člověkem, cejtím z něho prostě něco, co se mi svým způsobem nelíbí. Necítím z něho tu volnost. Ale když se bavím s nezadaným, najednou je to strašná změna.  Mnohem víc zážitků a tak.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement